Chrám Páně sboru Českobratrské církve evangelické v Přelouči

Chrám Páně

Českobratrská církev evangelická
v Přelouči


Jubilejní slavnost
50. výročí chrámu Páne v Přelouči 5. června 1955

 



 

Čestní hosté


Klapuš, f. Olešnice

Dr. Alois Sklenář
člen Synodní rady

Dr. Josef Smolík,

Gustav Adolf Molnár, f. Trnávka

Bohuslav Teplý, f. Chvaletice

Jiří Pumr, f.
Plzeň Západní sbor

Vladimír Taich, f. Modřany

Josef Miklík, kurátor
Hořice v Podkrkonoších

Anna Krejčová

M. Krejčí, f. Praha 1

František M. Dobiáš
profesor Komenského fakulty

František Voňka
farář Československé církve husitské v Přelouči

Jan Kantorek, Chrudim
senior a f.

Pavel Kyprý, f.
Heřmanův Městec

Jan Šimsa, f. Pardubice

František Maláč, Brno
tajemník Kostnické jednoty

Členové staršovstva


Josef Závodský, farář

Bohumil Čejka, kurátor

Čapek, Brloh

Rudolf Budínský,
mistr sklenářský

Bedřich Sekerka,
vědecký pracovník

V. Pumr

Fr. Taich

Dr. Josef Fousek, advokát

Otakar Horáček,
ředitel střední školy

František Chvojka

Ing. Jindřich Schwarzbach1)

Jaroslav Šilhavý, Lhota pod Přeloučí

František Danihelka

?

Jindřich Pavlík

Vaňková

V. Pumr

?

 

 


1) Ing. Jindřich Schwarzbach (* 15. 3. 1886 – 26. 3. 1975), výrazný člen sboru, skvělý inženýr a výtečný matematik. Rodem z Estonska. Jeho otec byl správcem úseku telegrafního kabelu britské Indo-evropské telegrafní společnosti vedoucím přes území carského Ruska. Studoval Charkovskou polytechniku, kde se v r. 1905 zapletl do politických událostí proti carskému režimu, což mu vyneslo vyloučení ze studia a úplný zákaz studia na školách v Rusku. Odešel studovat do Hannoveru, odkud ovšem z protestu proti omezování počtu studentů z řad ruských emigrantů (numerus clausus) odešel do Rakousko-Uherska. Cestu do Vídně v Praze přerušil, aby se blíže seznámil s proslulým Českým vysokým učením technickým. Nakonec uvíznul v Brně, kde studia dokončil. Pracoval v 1. brněnské strojírně jako konstruktér parních kotlů. Po vypuknutí 1. světové války na udání spolupracovníka byl zatčen a za údajnou špionáž ve prospěch cizí mocnosti (korespodenci se svými příbuznými v Rusku vedl v estonštině, které rakouská policie nerozuměla) a pro urážku člena císařského domu odsouzen k trestu smrti. Jako odsouzenec na smrt byl v krušných podmínkách vězněn v tzv. „Věži smrti“ (posádkové vězení na Hernalser Gürtel, Vídeň IX) spolu s farářem Řezníčkem, později senioren v Chocni a dalšími (Karel Kramář, Václav Klofáč, Alois Rašín, Josef Machar, Viktor Dyk aj.). V roce 1917 byl císařem Karlem I. amnestován. Za první republiky spolupracoval s profesorem Kaplanem na vývoji jím vynalezených turbin.



Home