Chrám Páně
Sboru Českobratrské církve evangelické
v Přelouči

 

Celkový pohled
kostel s farou
 

Přední pohled
část  originálního výkresu
 

Postranní pohled
část originálního výkresu
 

Pohled od železniční trati
 

Pohled z ženské strany
 

Pohled od farářské lavice
 

Pohled ve směru osy symetrie - hlavní diagonály
 

Pohled od varhan
 

Lunety, sgrafita a nápis
 
















Ze zápraží tohoto domu pozorovala s. Pavlíková svého manžela
[foto nedlouho před demolicí]

Farář František Klapuš sjednotil srdce členů sboru k jednomyslnosti a obětavosti. Jeho řízením byly včas získány z Ameriky plány, dle nichž by bylo možno stavět. Naklonil si šlechetného příznivce mimo církev Dr. Ladislava Quise1), advokáta v Přelouči, který pro zamýšlenou stavbu chrámu získal odborníka na slovo vzatého, Ing. Rudolfa Kříženeckého, tehdy docenta techniky v Praze. Tím přešlo dílo do povolaných rukou, čímž si staršovstvo uvolnilo ruce, a mohlo se o to více věnovat opatřování finančních prostředků na stavbu.

Ochotně dle svých možností přispěla každá evangelická rodina v Přelouči svým darem na toto dílo. Staršovstvo se s prosbou o dar lásky obrátilo na všechny evangelické sbory (tehdy reformované a augšpurské) v Čechách, na Moravě a Slezsku a dále k podpůrným spolkům Gustav-Adolfským (Gustav-Adolf-Werk) 5, 6) doma i v Německu, jakož i k podpůrným spolkům ve Švýcarsku. Na tomto místě je třeba uvést, že finanční dar lásky poskytli např. i křesťané z Číny. Mezi přispěvateli figuruje město Přelouč a přeloučská Občanská záložna (místní peněžní ústav).

 

Projektu budovy kostela se ochotně ujal nevšední muž Ing. Rudolf Kříženecký. V Přelouči nedlouho před tím realizoval multifunkční reprezentativní budovu Občanské záložny (1899-1901), jejíž projekt si u něj objednali osvícení představitelé tohoto bankovního ústavu (Josef Slavík, Bohdan Vinternic a Václav Blažek). Inspirován výkresy moderních presbyteriánských chrámů, které získal farář Klapuš z USA od svých přátel z doby studia, vytvořil architektonické řešení chrámové budovy.

Budova kostela vč. fary je navržena ve stylu české neorenesance (lunety, sgrafita). Půdorys kostela je čtvercový. Uspořádání (vnitřní i vnější) je symetrické podle hlavní diagonály. V jednom z vrcholů půdorysného čtverce se nachází věž s hlavním vchodem, v protilehlém vrcholu je situována kazatelna a před ní na vyvýšeném místě stůl Páně jakožto ústřední místo reformovaných sakrálních prostorů 2). Kostelní lavice jsou sestaveny amfiteatrálně v půlkruhu kolem stolu Páně a kazatelny.

Vnitřek zaujímá plochu 240 m2 s 225 místy pro sedící a 200 místy ke stání. Chrámový prostor je vzdušný, světlý, bezvadně akustický s velmi dobrou viditelností a v zimě vytápěný.

Vnitřek chrámu v duchu strohých zásad reformovaných není opatřen žádnou výzdobou, ačkoliv okresním hejtmanstvím schválené výkresy nesoucí datum 15. října 1903 výzdobu stěn interiéru obsahují. Absence jakéhokoliv křesťanského symbolu je nápadná. 3)

Vnějšek chrámu (a též i fary) je vedle sgrafit vyzdoben nápisy – přiléhavými citáty z bible:

MY • KÁŽEME • KRISTA

PTEJTE • SE • NA • PÍSMA

MEMÁME • ZDE • MÍSTA • ZŮSTÁVAJÍCÍHO

PANE • ZŮSTAŇ • S • NÁMI

 

V tělese věže ve výklenku nad vchodem je umístněn kalich a bible jako jediný symbol.

 

Architekt Kříženecký tak vytvořil sakrální architekturu naprosto ojedinělou a nemající jinde obdobu. Lze ji označit jako zdařilou kombinaci elegance, důmyslnosti a monumentálnosti.

První bohoslužby v kostele se konaly dne 16. května 1905.

Šťastné okamžiky prožil bývalý kurátor Chlumský, když jej těžce nemocného dovezli, aby mohl na vlastní oči uvidět výsledek procesu, který před mnoha lety inicioval.

Tehdejší Přeloučané vídali architekta Kříženeckého pohybovat se v bezprostřed-ním i vzdáleném okolí města, odkud studoval umístění a polohu budoucího kostela za účelem nalezení nejvhodnějšího řešení panoramatu města. Chodil kolem Labe, podél železniční trati, po silnicích vedoucích k městu a studoval vzdálené pohledy.  Právě hmotou evangelického kostela se mu podařilo roztáhnout siluetu městského panoramatu. S potěšením je třeba konstatovat, že panoráma města Přelouče je majestátní a po 100 letech zůstává ve své jedinečnosti nepředstiženo (i když Přeloučané v minulých desetiletích si je zaclonili odpadní architekturou utilitárních staveb).

Stavba kostelní budovy se chýlila ke konci a zbývala věž. Najatí tesaři odmítli pokračovat v práci, neboť údajně nebyli na takové výšky zvyklí. Našel se však statečný muž ze sboru, bratr Jindřich Pavlík (*1868 — †1956), povoláním tesař a člen dobrovolného hasičského sboru (hasič-lezec), který se díla ochotně ujal. S chladnou hlavou si zhotovil sedačky a stupátka a bez cizí pomoci vyzdvihl a vztyčil první tři svislé trámy věžní konstrukce. Jeho pohyby ve výšce necelých 30 m nad terénem a manipulaci s materiálem a nářadím v nebezpečné poloze pozorovala se srdcem v krku ze zápraží jejich domku (který stál v místě dnešního hotelu Fontána) jeho manželka s dětmi na rukou v očekávání, že se každým okamžikem může stát vdovou a její děti sirotky. Bratr Jindřich Pavlík prokázal odvahu, rozhodnost, vynikající zručnost, dovednost a důvtip.

Na věži byly umístěny tři zvony, které věnoval přeloučský měšťan a náměstek kurátora sboru Fr. Šimáček.

Za první světové války byly dne 29. srpna 1916 oba větší zvony „Komenský“ a „Hus“ s věže sňaty a odvezeny k účelům válečným do Pardubic. Zvon „Hus“ byl na místě rozbit, druhý zvon byl později též zničen. Třetí nejmenší zvon „Tomáš“ s heslem „Sione prozpěvuj“, opatřený biblí jako znakem, zůstal. 

 

Za první republiky byly oba zabavené zvony nahrazeny novými. Žel tentýž osud je stihl na začátku druhé světové války. O jejich osudu doposud není nic známo. 4)

Nové zvony, třetí v pořadí, se doposud nepodařilo nahradit. Přeloučan formátu Františka Šimáčka se doposud nenašel.

 

Celkové náklady dosáhly 65.000 korun. Architekt Rudolf Kříženecký za vypraco-vání detailních plánů přijal pouze režijní cenu 800 korun. Dohledem nad stavbou pověřil svého asistenta O. Valcháře. Vlastní stavbu provedl Jan Mareš, stavitel v Jičíně.
Za první republiky byl kostel opatřen galeriemi.

   
 

Poznámky:
–––––––––––––

1) Dr. Jan Ladislav Quis (* 5. února 1846 Čáslav 1. září 1913 Horní Černošice), český spisovatel a básník. Po gymnasiu vystudoval v Praze práva (doktorát 1874). V r. 1872 nastoupil jako redaktor Slovanu, ale brzy odešel do Národních listů. Protože se u něj projevila oční choroba, byl nucen se žurnalistiky vzdát. Od r. 1881 advokátem v Čáslavi, od r. 1884 v Přelouči. Blízký přítel a podporovatel Jana Nerudy. Je autorem několika dnes již neznámých děl. Vydal spisy a korespondenci K. H. Borovského. Přeložil do češtiny některých děl J. W. Goetha, F. Schillera, atp.

2) Většina tolerančních modliteben měla centrální místo – tzv. stůl Páně – při jedné z podélných stěn před vyvýšenou kazatelnou. Ze zbývajících tří stran jej obklopovaly lavice. Souviselo to nepochybně s důrazem české reformace na obecenství při tzv. večeři Páně (přijímání chleba a vína z kalichu) a kázání na texty z bible. Proto jedinou, zato významnou ozdobou modliteben bývaly biblické citáty, vztahující se k určité souvislosti. Eva Melmuková: Patent zvaný toleranční, Mladá fronta, Praha, 1999.

3) V průběhu let byly opakovaně činěny pokusy opatřit vnitřní prostor alespoň křížem, který je elementárnám symbolem křesťanství. Žel u mnoha členů sboru je kříž i po staletích zafixován jako symbol rekatolizačního násilí.

4) Po pádu železné opony bylo zjištěno, že obrovské množství během 2. světové války po celé Evropě naloupených zvonů bylo deponováno v hamburkském přístavu, kde bez újmy dočkaly konce války. Po 2. světové válce tam dlouhá desetiletí ležely a čekaly na příležitost, že se někdo o ně přihlásí. Protože se k nim nikdo nehlásil, byly nakonec "recyklovány" (sic!).

5) Gustav-Adolf-Werk e.V.  nevýdělečná společnost evangelické církve Německa. Pomáhá náboženským protestantským menšinám v Evropě, Latinské Americe a centrální Asii. Pomáhá při budování sborů, opravách, nákupu a novostavbách kostelních budov a sborových prostorů, při sociální, diakonské a misijní činnosti a při vzdělávání církevních pracovníků. Nejstarší spolek toho druhu v Německu, zal. 1832 v Lipsku.

6) Jeronýmova jednota, podpůrný fond Českobratrské církve evangelické pečující o údržbu církevních budov. Vznikla odchodem českých evangelických sborů z německého GAW (Gustav-Adolf-Werk) v roce 1918. Na 56. výročním shromáždění GAW pro české země konaného dne 30. května 1918 v pražském sboru U Salvátora se zástupci českých sborů nekompromisně rozhodli oddělit se a založit vlastní podpůrný spolek.
K vlastnímu založení a pojmenovaní došlo na schůzi konané na faře sboru U Klimenta dne 3. června 1918 - tedy těsně před vznikem ČSR a před sjednocením českých evangelíků do Českobratrské církve evangelické.

7) Při projektu kostela Západního sboru v Plzni (Němejcova ul.) se architekt Chvojka nechal inspirovat Kříženeckého kostelem v Přelouči.



home