TOLERANČNÍ PATENT

Autentické znění tolerančního patentu, tak jak bylo s konečnou platnosti upraveno ve státní radě 20. října 1781, je uloženo ve Vídeňském státním archivu. Původní text tolerančního patentu je ovšem německý, ale zákonné platnosti nabyl i text český, poříze-ný moravským zemským guberniem 27. října 1781; české zemské gubemium jej přijalo o tři dny později (30. října 1781).

Kvůli přesnosti je třeba hned dodat, že spíše než o jednom tolerančním patentu bychom mohli hovořit o různých toleranč-ních patentech pro jednotlivé země habsbur-ské monarchie, nebo alespoň o různých variantách tohoto textu. Patent pro Uhry byl například už odlišný tím, že byl psán latinsky a vešel v platnost pod názvem „Benigna Resolutio“ („Milostivé rozhodnuti“).

Rozmanitost textů byla dána především odlišnou historickou situací příslušných ze-mí. To, co někde bylo neslýchanou novotou a nepředstavitelným ulehčením životních podmínek, bylo jinde dávno skutečností, případně tato skutečnost byla výhodnější než nyní vyhlašovaná tolerance. Platí to například pro Bukovinu, kde „všichni vyznavači kře-sťanského náboženství stejných práv vzhledem k vykonávání svých bohoslužeb a vychovávání dítek již požíva-li“, pro Halič (tam mohli mít vlastní pastory a modlitebny a konat bez překážky bohoslužby) nebo pro Sedmihradsko, kde byl patent vlastně vyhlášen pouze pro informaci. Složitější byla také situace ve Slezsku. Zde měli luterání určitá práva už dříve na základě altranstadtské

smlouvy z roku 1707 a exekučního recesu (povolení stavby dalších „chrámů mílosti“) z roku 1709. Obě právní záruky jim byly poskytnuty na základě vítězného tažení a poté diplomatického jednání tehdejšího ochránce protestantů švédského krále Karla XII. Luteránům byla vrácena část zabraných kostelů a povolena i stavba šesti tzv. chrámů milosti. Pro české země byl nejvýznamněj-ším z nich chrám v Těšíně. U tohoto chrámu byla také místo dřívější náboženské komise zřízena 20. února 1782 luterská konzistoř (církevní správní orgán) s přesným vymeze-ním působnosti, kromě jiného i pro vznikající luterské toleranční sbory v Čechách a na Moravě. Vzhledem k tomu, že ve Slezsku už před oficiálním vyhlášením tolerance existo-vala legálně luterská církev, odpovídalo tomu i přizpůsobení některých tolerančních ustanovení (zde například ve smíšených manželstvích děti vždycky následovaly rodiče podle pohlaví).

Prohlašování patentu v Čechách a na Moravě, ale i v Horních a Dolních Rakou-sích, Štýrsku a Tyrolsku bylo velmi zvláštní: až na výjimky nedocházelo k obvyklé infor-maci obyvatel měst a venkova. Proč tomu tak bylo, se ještě dozvíme.

Nejdříve bychom si však měli uvést v pře-kladu celý výše zmíněný autentický německý text tolerančního patentu.

Zdroj:  Eva Melmuková: Patent zvaný toleranční, Mladá fronta, edice Kolumbus, Praha 1999, ISBN 80-204-0741-3, str. 31 - 32


Veškerým c. k. zemským úřadům. Milí věrní!

Přesvědčeni jednak o škodlivosti všeho nátlaku na svědomí a jednak o velikém užitku, kterýž pro náboženství a stát z pravé křesťanské tolerance pochází. viděli Jsme se pohnuti vyznavačům augšpurského a helvet-ského náboženství. pak nesjednoceným Řekům povoliti všude soukromé vykonávání jejich náboženství bez ohledu na to, zdali kdy stávalo. nebo kdy zavedeno bylo čili nic. Katolickému náboženství samojedinému zůstati má přednost veřejného náboženského vykonáváni. obojímu protestantskému nábo-ženství však, jakož již stávajícímu nesjedno-cenému řeckému. má na všech místech, kde se to podle níže uvedeného počtu lidí a podle možnosti obyvatel učiniti dá a kde nekato-líci práva veřejného vykonávání náboženství nepožívají, soukromé vykonáváni dovoleno býti. Zejména pak svolujeme k tomu:

Za prvé: Aby nekatolíci poddaní, kde 100 rodin žije, byť i v místě modlitebny anebo duchovního správce nebydleli. nýbrž část jich byla vzdálena několik hodin, směli sobě vystavěti vlastní modlitebnu a mimo to školu: vzdálenější pak do nejbližší, avšak v c. k. dědičných zemích se nachá-zející modlitebny, kolikrátkoli by chtěli, se vypraviti mohou, též jejich duchovní z dědičných zemí svých domácích viry navštěvovati a jim i nemocným potřebným vyučováním, duchovním a tělesným potěšením přisluhovati, však nikdy, pod uvarováním nejtěžší odpovědnosti, nemají překážeti, aby tím nebo oním dožádaný katolický duchovní povolán nebyl. Co se týče modlitebny, nařizujeme výslovně, aby kde toho ještě není, taková modlitebna neměla žádného zvoněni, žádných zvonů, věží ani veřejného vchodu z ulice, jenž by představoval chrám, jinak však mohou ji vystavět z jakékoli hmoty chtějí, též posluhování jejich svátostmi a vykonáváni služeb Božích jak v místě samém, tak přenášením jich nemocným v přináležejících filiálkách, potom veřejné pohřby s průvodem jejich duchovního mají být úplně dovoleny.

Za druhé: Zůstavuje se jim na vůli, aby ustanovili své vlastní učitele, kteříž od sborů vydržováni býti mají, na které však naše tamější školní ředitelství má dohlížet, co se vyučovacího způsobu a pořádku týče. Podobně povolujeme:

Za třetí: Nekatolickým obyvatelům nějakého místa, jestliže své duchovní správce sami vydržují, volbu jich, kdyby to však na sebe vrchnosti chtě1y vzít, musily by ovšem požívati práva prezentačního; potvrzení vyhrazujeme si však tím způsobem, že kde se protestantské konzistoře nacházejí, toto potvrzení jimi, a kde jich není, buďto protestantskými konzistořemi trvajícími již na Těšínsku anebo v Uhrách uděleno býti má, pokud by toho okolností nevyhledávaly, aby v ze-mích byly zřízeny vlastní konzistoře.

Za čtvté: Štolní poplatky zůstanou, jako ve Slezsku, vyhrazeny řádnému faráři.

Za páté:. Soudnictví ve věcech náboženství nekatolíků se týkajících milostivě ukládáme našemu politickému zemskému úřadu s přibráním jednonoho nebo druhého z jejich duchovních a bohoslovců, kterýž má podle jejích náboženských zásad věc posouditi a rozhodnouti, proti čemuž však se zůstavuje odvolání k našemu politickému dvorskému místu.

Za šesté: Od dávání dosud obvyklých reverzů při sňatcích ze strany nekatolíků v příčině vychováni jejich dítek v římsko-katolickém náboženství má se od nynějška úplně upustiti, poněvadž při katolickém otci všechny dítky, jak mužského, tak ženského rodu, mají být vychovány beze všeho dotazování v katolickém nábo-ženství, což se za přednost panujícího náboženství pokládá, kdežto naproti tomu při protestantském otci a katolické matce dítky pohlaví následovati mají.

Za sedmé: Nekatolíci by mohli příště dispenzací býti připuštěni ke koupi domů a statků, k právu měšťanskému a mistrov-skému, k akademickým hodnostem a civilním službám a nemají býti přidržo-váni k žádnému jinému způsobu přísahání než tomu, jež se s jejich náboženskými zásadami srovnává, ani k obcování průvodům nebo služebnostem panujícího náboženství, leč by samí chtěli. Také se má bez ohledu na rozdíl náboženstva při všech volbách a všelikém propůjčování služeb, jak se u Našeho vojska denně a beze vší závady a s velikým prospěchem děje, zevrubný zřetel vzíti jediné na poctivost a způsobilost uchazečů, pak na jejich křesťanské a mravní obcování. Podobné dispenzace k nabytí držebnosti pak práv měšťanských a mistrovských buďtež v poddanských městech krajskými úřady, v královských a věnných městech pak, kde zemští komoří jsou, těmito, a kde jich není, Našim zemským guberniem beze všeho ztěžování udělovány. V případě však, že by se při dožádaných dispenzacích vyskytly překážky, pro které by měly být odepřeny, budiž o tom pokaždé Našemu guberniu a odtud sem podána zpráva spolu s důvody, abyste si opatřili Naše nejvyšší rozhodnutí. – Kde však běží o občanské právo vyššího stavu, tam nechť udělí dispenzaci po předchozím vyslechnutí zemského úřadu Naše česko-rakouská dvorská kancelář. Toto Naše nejvyšší rozhodnutí oznámíte krajským úřadům, městským radám a panstvím zvláště tištěnými oběžníky, kterých větší počet než obyčejně jindy vydán býti má, tamním nakladatelským knihtiskařům pak dáte povolení, aby každému, kdo jich žádá, takové tištěné oběžníky vydati směli a tak dostatečné rozšíření i v jiných zemích zmnožili.

 

Ve Vídni dne 13. října 1781

 

 

Johann Lederwasch: Zvěstování tolernace (Copyright © by Direction der Museen der Stadt Wien)  

Názvy v jiných jazycích:

• Edictum Tolerantiae (latinsky)

• Edict of Toleration, Edict of Tolerance (anglicky)

• „Benigna Resolutio“ (maďarsky)

 
   
Zdroj: Eva Melmuková: Patent zvaný toleranční, Mladá fronta, edice Kolumbus, Praha 1999, ISBN 80-204-0741-3, str. 32-35
   

In 1781, Joseph II, Emperor of the Holy Roman Empire and King of Hungary, issued an Edict of Tolerance (Edictum Tolerantiae), in which he regulated the public religious practice of non-Catholic believers, thereby putting an end to a hundred years of oppression. Protestant congregations were allowed to be organised in every settlement with at least 100 Protestant families. They were entitled to a pastor of their own, and were not obliged to pay for the services of a Catholic priest. They were also allowed to build churches, but with no entrances from the street and with no tower or steeple. This was obviously not total freedom of religion.

Johann Lederwasch: Zvěstování tolernace
(Copyright
© by Direction der Museen der Stadt Wien)


home