Tůma Přeloučský
* ±1435  ÷  † 23. 2. 1518 v Přerově

NEC IGNI CEDIT NEC FERRO
(NEPODLEHNE ANI OHNI, ANI MEČI)

 

Ukázka rukopisu spisu
Tůmy Přeloučského
(list 68a)

Ukázka titulní strany rukopisu

Ukázka rukopisu spisu Tůmy Přeloučského(list 91b)


 

Jméno tohoto přeloučského rodáka zavádí nás do nejkrásnější společnosti, jakou zrodila naše země. K Jednotě bratrské obracejí s potěšením své zraky j nejen lidé náboženské víry, nýbrž všichni ušlechtilí lidé, i když základy jejich citů a myšlenek jsou položeny v jiné půdě než byla půda bratrská.

Tůma Přeloučský náležel k Bratřím hned v počátcích a byl při založení Jednoty bratrské r. 1457 ve Lhotce u Rychnova vyvolen za jednoho ze tří prvních kněží. Byli to Matěj z Kunvaldu, Tůma Přeloučský a Eliáš z Chřenskova na Moravě. Matěj z Kunvaldu pak byl vylosován za prvního biskupa, ale nejvíce vynikajícím z nich byl Tůma a vůbec byl jedním z nejvýznačnějších členů Jednoty bratrské doby staré.

Ve starých bratrských pamětech se o něm praví: byl muž znamenitý, latiník dobrý, který s římskými kněžími mnoho činiti míval a je přemáhal, jako na př. faráře v Holešově; a také přehádal nějakého inkvisitora haereticae pravitatis (soudce kacířské nepravosti) ve věci přijímání pod obojí. Přemohl také v hádání faráře z Lipníku a Hranicích na Moravě.

Vyznal se též i v lékařství. Když Jednota po čtvrtstoletém trvání opouštěla staré přísné názory Chelčického a br. Řehoře, pomáhal mladému br. Lukáši daleko starší, ale duchem též pružný Tůma Přeloučský, vésti Jednotu v duchu pokroku.

Na synodě v Rychnově n. Kn. roku 1494 stala se tedy Jednota také vlivem Tůmovým ze sekty církví a tak jí bylo umožněno veliké vychovatelské dílo pro celý národ. Bratří směli mít dle usnesení této synody účast také ve správě obcí, mohli se věnovat vyššímu vzdělání, mohli se živiti obchodem, šlechtici se mohli stát členy Jednoty atd.

Br. Tůma, ač byl tehdy již jedním ze starších členů, šel v této věci od počátku s mladšími. Biskup Matěj z Kunvaldu musil být dlouho přesvědčován o správnosti této nové cesty. Když r. 1500 volila Jednota po smrti prvního biskupa Matěje Kunvaldského místo jednoho biskupa čtyři, zvolen byl jedním z nich bratr Tůma, a určeno mu za sídlo město Přerov na Moravě. Byl z těchto biskupů nejstarším. Stal se už před tím, r. 1494, členem nové úzké rady a byl i sudím Jednoty.

Br. Tůma byl nejen důležitým činitelem ve správě Jednoty. ale také význačným spisovatelem. Jeho obsáhlé listy, které psal některým vynikajícím osobám tehdejšího veřejného života v království, jsou jednak obranou Jednoty, jednak důležitým pramenem dějepisným pro poznání Jednoty i poměrů sociálních a politických za doby Poděbradské a Vladislavovy.

Br. Tůma vypravuje živě a vtipně, užívá též ironie, je humoristou mezi bratrskými spisovateli. Prof. Jarosl. Goll, jeden z předních znalců staré Jednoty, praví, že br. Tůma není dosud jako spisovatel dosti oceněn. Z jeho slohu, obratů, znalosti poměrů vyznívá, že byl dobře školen na některém husitském gymnáziu městském, (byl „latiník dobrý" , jak bylo už řečeno), která za Jiřího Poděbradského v celé době husitské kvetla.

Ve zmíněných dopisech se ujímá chudých lidí a horlí proti nespravedlivým robotám, které zaváděli někteří páni.

V dopise nejbohatšímu a nejmocnějšímu pánu českému Vilémovi z Pernštejna háji v r. 1509 Bratří proti krutému mandátu krále Vladislava z r .1508, kdy shromažďovánf bratřím bylo zakázáno, spisy jejich měly být páleny, kněží uvězněni atd.

Litomyšlskému pánu Janovi Kostkovi z Postupic, který se dal mandátem tím pohnouti k pronásledování Jednoty na Litomyšlsku, píše br. Tůma dopis a vytýká mu, že se tak zpronevěřil víře svého otce, bratra a j. příbuzných, kteří všichni skonali ve víře bratrské.

Jan Kostka na to odepsal a hájil se slovy Písma: Poslouchati lépe jest nežli obětovati (1. Sam. 15, 22); že předkové jeho k panství litomyšlskému přišli skrze věrnost a poslušenství králům. Tu bratr Tůma mu píše druhý list, kde vyvrací s neobyčejně průbojnou ironií jeho názor o poslušnosti. Tvůj praděd dostal

Litomyšl, když podle Žižky neposlouchal Zikmunda, ale jemu se protivil; ale když později Zikmunda poslechl a obléhal (1436) Hradec Králové (který veden byl knězem Ambrožem a nechtěl se Zikmundovi poddati), to poslušenství zaplatil smrtí ; byl tam zabit.

A otec Tvůj a bratr Tvůj také neposlouchali zlých zákonů a nepronásledovali Bratří v Lito-myšli, naopak je podporovali a odjinud vyhnané na své statky přijímali; a za jejich panství Litomyšl byla oslavena, rozšířena a zkvétala. Ty pak nyní spravuješ ostrým vtipem a moudrostí toto město – až se mnohým stýště (stýská) a nejen Bratří i jiní lidé pryč se stěhují.

Zvláště v tomto dopise – jak už řečeno – prokázal se br. Tůma břitkým ironikem a zároveň velkým znatelem dějin a tento neobyčejný smysl pro historii byl pak v Jednotě tradičním. Dopisy a polemiky br .Tůmy Přeloučského jsou po historické stránce úvodem k velikému dějepisectví bratrskému, jež vyvrcholilo v nejpamátnějším našem historickém prameni, v Archivu bratrském, 13 to velikých foliantech lešenkých (ochranovských). Br. Tůma není pouhým kronikářem, jeho práce jsou skvělým náběhem k pragmatické historii, třebas svoje soudy formuluje nábožensky.

Br. Tůma je pochopitelně přísným posuzovatelem krále Jiřího jako pronásledovatele Táborů a Bratří. Tento tragický konflikt naší reformace, našich dějin, bolí ještě po staletích. Stát a svoboda svědomí! Proč ještě dnes se staví v protivu?

 

—— ● ○ ● ○ ● ——
 

Když br. Tůma r. 1518 umíral, blíže se jistě již osmdesátce, mohl s uspokojením hledět na běh svého života.

Autor: Profesor Bohdan Dobiáš; Tisk při příležitosti 50. jubilea vzniku sboru 1938.

 
 


Institoris Henricus, salcpurský dominikán a inkvisitor něm. XV. – XVI. stol., jenž r. 1500 papežem Alexandrem VI. byl poslán na Moravu proti bludařům, zvláště Českým bratřím. Poučen o nich od biskupa olomúckého, Stanislava Thursy, jal se I. působiti živým slovem, kázáními a hádáními, i písmem. Tak již r. 1500 vytištěn v Olomúci česky i latinsky traktát Opus perutile sermonum in defensione s. rom. ecclesiae Waldenses haereticos, namířený nejspíše proti Petrovi Chelčickému. Chybným čtením kopyta (m. kapitul) stal se tu I. původcem pozdější pověsti o »ševci« Chelčickém a rozdělení jeho spisu na »kopyta«. Jiný spis, nyní neznámý, čelil proti přijímání pod obojí způsobou, třetí opět proti Bratřím: Sanctae romanae ecclesiae fidei defensionis clypeus adversus Waldensium seu Pikhardorum haeresim (Olom. 1502). Přesvědčiv se o neúspěšnosti svého působení zvláště osobním stykem s Br. Vavř. Krasonickým a Tůmou Přeloučským, opustil I. někdy po r. 1502 Moravu. Z jeho dřívější liter. činnosti připomíná se ještě Malleus maleficarum, spis o čarodějnicích složený s Jak. Sprengerem z Kolína n. R.

 

Ottův slovník naučný


 

Vojtěch Sokol: Tůmy Přeloučského spis o původu Jednoty bratrské o chudých lidech; 11. svazek knihovny „Odkazy minulosti české“, Melantrich, Praha, 1947

 

 



home